Nový rok, nové možnosti, úspěch a splněná přání

Bilancování patří do života lidského. :) Pro mě je to většinou období blížících se narozenin a samozřejmě, i období na přelomu kalendářního roku. Řekla bych, že ty narozeniny nesu o něco hůř, :))) ale konec roku mám stoprocentně ráda. Naprosto vždycky je pro mne totiž znamením nového začátku. Nového začátku, nových možností úspěchu a splněných přání.

Přála bych si pro sebe i pro vás, abychom do roku 2020 vykročili s nadšením, s očekáváním a s rozhodností. Jasně, ta největší rozhodnost nás všecky opouští na konci ledna, ty odolnější během února, ale i to je naprosto přirozené. Stejně jako zamilovanost a láska jsou dvě různé věci, jejichž pravost se buduje a poznává až po delším čase, je i odhodlání a předsevzetí něco, co se v průběhu času mění a vyvíjí. Nezáleží na počtu selhání. Nezáleží ani na tom, když dočasně složíme "zbraně". Protože po nějaké té pauzičce můžeme vykročit znovu a začít tam, kde jsme přestali. Každý takový začátek už je o něco lehčí, rychlejší a každý nás posouvá zase o krok dál. Nikdy nezačínáme úplně od nuly, i když se to tak může jevit. Proto mám ráda, když se na selhání nehledí jako na selhání, ale jako na malou přestávku.

Ty nikdy neselžeš

Nikdy neselžeš, pokud vždycky (a třeba i po týdnech nebo dalších měsících) začneš znovu. Stačí nebýt na sebe tak přísný a slovo "selhání" nahradit slovem "proces". Žádný z Edisonových vynálezů nevzniknul na první pokus. Znamenalo to snad, že po prvním neúspěchu řekl, že "to nejde, já na to nemám, neumím to a nikdy to nedokážu"? NE! Úspěch je proces. Hledání cest, směrů a nových řešení, a nezáleží na tom, jestli se snažíme o vynález žárovky (kterej btw. ani Edisonovi nepatří), nebo o napravení vztahů, srovnání životních priorit, "rozchodit" nový byznys, shodit pár kilo a tak dál.

Splněná přání

Zázraky se dějí. Přání se plní. Skutečně všechno je možné! - TOMU, KDO VĚŘÍ. A to je jediná podmínka. Protože pouze člověk, který stále dokola (přese všechna domnělá selhání) věří, že může uspět, skutečně uspěje. Není to pouze víra v možnosti, sebe sama, nakloněný vesmír, osud, dobré konce, či cokoli jiného, co nakonec plní lidské sny a přání. Je to opakovaná snaha, opakované začátky, učení se z chyb a hledání nových cest a řešení, aby další pokus už konečně klapnul. Člověk, který přestane věřit ve splněná přání, zpravidla končí i se snahou. A to je ten moment, kdy víra rozhoduje.

Zázraky

Zázraky se nedějí samy. Zázraky se dějí těm, kdo se o ně nepřestávají snažit a napomáhat jim. Protože nezmařitelná snaha, práce a úsilí, je výsledkem víry. Pro všechny, kdo už nad čímkoli zlomili hůl, pro ty, co lamentují a stěžují si, aniž by vůbec začali s aktivním přístupem, pro ty, kdo přijali skeptický pohled na svět s přesvědčením, že řešení není... zázraky nejsou. A je to smutný, protože jsme to my samotní, kdo rozhoduje o tom, zda se nám zázraky dít budou, nebo zda je necháme jen pro druhé, na které budeme hledět skrz prsty a se závistí.

Dětem se ve splněná přání věří snáz. Protože jsou to rodiče, kteří se starají o jejich naplnění. Mladým lidem se věří lehce. Protože si v sobě nesou ještě čerstvou zkušenost z dětství a sami ještě nestihli zažít drtivou realitu života v takové míře, jakou přináší jen roky zkušeností. Ale skutečný vítěz je ten, který čerpá z dětské zkušenosti, snaží se o to, aby v něm mladická "naivita" a víra v dobré zcela nezuhasla a nedbajíc na selhání se stále znovu zvedá z kolenou, na které ho snad občas ten život může srazit. I to je zkušenost.