Jak mít vlasy jak královna krásy :-)

wpid-wp-1436973354205.jpegDostala jsem dáreček! :) A je vážně super!

Léto, slunce, žár..  bazénová voda, mořská sůl, rybníkové sínice.. :) Romatika jak vyšitá. Fajn, pokud se vyhneme sinicím (což se nám všem nejspíš podaří) všecky tyto přírodní vlivy devastují nejen pokožku a pleť, ale i vlasy. Takže je potřeba o ni (zejména po třicítce!!) co?

PEČOVAT!

Osobně si vlasy barvím, respektive odbarvuji a následně používám barevný přeliv, takže vlasy dostávají zabrat. Jakmile trochu odrostou, už se třepí a lámou konečky, které jsou velmi suché.  Ale znáte to, odhodlání s tím něco dělat se stále odsouvá.. a odsouvá.. Než zasáhne někdo druhý a věnuje vám vlasovou kůru. :)) Continue reading “Jak mít vlasy jak královna krásy :-)”

FacebookTwitterGoogle+Share

Malé radosti tvoří velké štěstí

11695001_739410656169336_7650218853932442096_nŠtěstí člověka spočívá ve schopnosti radovat se z maličkostí a umění ocenit i drobnost. Jsem žena velkých cílů a plánů.. Což nikdy není na škodu. Čím výš ale člověk míří, tím víc musí být ochoten (a schopen) spokojit se (a radovat) i v případě, že by se mu podařilo dojít jen do půlky. A když vám občas vaše drahá polovička takhle utrhne na zahradě kytičku.. jen tak..  
FacebookTwitterGoogle+Share

Dítě číslo 44. Film, který za to nestál.

IMG_20150518_214723Přelouskala jsem knihu Dítě číslo 44. Jen co jsem dočetla, zvládla jsem i premiéru na motivy románu v kině. A vyvstává zásadní otázka:

Kniha nebo film? Nebo ani jedno?

Zpravidla platí, že koho nadchne kniha, v kině už ho čeká jen zklamání. Ale nebudu předbíhat, tady je moje podrobná, subjektivní recenze. :)

Kniha

S knihou se autor neskutečně pomazlil. Od první do poslední řádky má důmyslně promyšlený sled, který ovšem není hned jasný a zjevný. K tím většímu úžasu však čtenáře přivede. A ne jednou. Nejedná se o klasický příběh se zápletkou, která vyústí očekávaným happy (or not) endem. Jde o napínavý, poutavě psaný děj, který nejednou překvapí odhalením skutečností. Jednotlivé kapitoly na sebe moc nenavazují, ale spájí se v propracovanou mozaiku.  Continue reading “Dítě číslo 44. Film, který za to nestál.”

FacebookTwitterGoogle+Share

Po Římě jedině na mopedu

Sama ho sice řídit neumím, ale mám tu naštěstí domorodého kamaráda, který zvládá vše. Dnešní IMG_20150517_202624odpoledne bylo ve znamení památek. Pár jsme jich zvládli objet na mopedu, takže jsem pořídila i pěkných pár fotek. Koloseum, San Pietro, Castel Sant'Angelo.. Btw už jsem zvládla stlačit minimálně litr zmrzliny, takže dieta opět v háji. Nonic, kompenzuji si to jinými přednostmi. :-D Za jízdy jsem zvládla i  jedno malé video, takže vám zprostředkuji atmošku. Ano, ty podivné ksichty ve zpětném zrcátku.. to jsem já. :-D a naše první zastávka byla, jak můžete vidět na konci videa, Piazza del Quirinale.

Dodatek:

Ok, až na to, že video se mi nedaří nahrát. Učiním tak hned jak budu moci :-)

FacebookTwitterGoogle+Share

Z výletu

airplanePo sto letech někam vyrazím a to bych nesměla být já, aby se nevyrojily nějaké komplikace. Po úmorné cestě busem v posilovém spoji, kde chyběl čerstvý vzduch, konečně v Praze. Na letiště jsem dorazila o něco dříve (což je super, protože jsem zpravidla všude o něco později :-) ) kouknu do duty free a když  už bych ráda zvedla krovky, zjistím že letadlo má 3 hodiny zpoždění. Nádhera. Takže místo v 9 Odlétám ve 12 a v Římě budu kolem půl druhé, postel s trochou štěstí po třetí ráno. Není nad to si na letišti dát pár lžic gulášové polévky a dvojku bílého za pětistovku.

Ale konečně, jsem v Římě! A dnes mám v plánu konečně vyrazit ven. Pár historických míst, zítra na tržnici a nákupy a určitě vymetu pár restaurací. :-)

Zůstaňte ve spojení :-)

Zatím kisses!

FacebookTwitterGoogle+Share

Jsem žena po třicítce

Jsem žena po třicítce

Jsem žena po třicítce a začínám si uvědomovat, že život hrozně rychle letí. V návalu hrůzy, že mi snad jen malý kousekproteče mezi prsty, rozhodla jsem se (a rozhoduji se tak každý den) ho prožívat naplno a na maximum.  NE, neříkám to jako klišé. ANO, uvědomuji si, že život už dávno není tak cool a free, jak jsem si ho představovala ve dvaceti. Mám závazky, povinnosti, řeším své každodenní menší, či větší trable ale přesto: chci žít na max, držet si svého "cool teen foreveryoung spirita" :-D a promrhat co nejméně svého času, potenciálu i splněných snů.

Jak na to? Tak ještě nevím úplně přesně, ale začínám psaním. A pokračuji prodlouženým víkendem v Římě, kde mám v plánu čistit si hlavu a přejídat se zmrzlinou.

Chápete mně? Jestli jo, patrně jste rovněž žena 30+ . Pak vás moc ráda poznám. Na netu, blogu, facebooku.. ale klidně i někde na kafi venku. :-) Potěší mne, pokud si zde budete mít pravidelně o čem počíst, čemu se zasmát a nebo načerpat energii a inspiraci. Tu já naoplátku získám z radosti, že mne pravidelně čtete. :-)

Taak, představení máme za sebou. A teď: vzhůru do psaní a do života!!

žena po třicítce

FacebookTwitterGoogle+Share