Všechny články, Ze života

Shrňme si to, osude, aneb co všechno se vlastně stalo

Shrňme si to, osude, aneb co všechno se vlastně stalo

Posledních několik let jsem dostala skutečně „naloženo“. Po životní bouři pomalu opadá povodeň nejhorších pocitů, část věcí si začíná sedat, a s odstupem času jsem si řekla, že bude fajn si to shrnout.

Tíhnu k rekapitulacím uplynulých událostí i životních období. Mám pocit, že shrnutí je vlastně něco, co vytváří další prostor udělat závěr, a udělat ZÁVĚR všemu, co mám za sebou, bych si opravdu ze srdce přála. Podobnou snahu jsem měla vlastně už před necelým rokem, kdy jsem psala článek Poslední dva roky mýho života. Tady se ten závěr bohužel dramaticky nepovedl, a následující období byla spíš ještě tragičtější nástavba.

Nejlepší chlap na světě

Můj Nuny, jak jsem manželovi říkala, byl pro mne tím nejlepším chlapem na světě. Ne od začátku, ne vždycky, ale převážně a stoprocentně. Začátek vztahu byl hodně o vymezování osobních prostorů, v průběhu vztahu bylo pár momentů, kdy jsme jeden či druhý balili kufry, ale ve výsledku se naše manželství stalo vztahem, kterému jsem věřila až na dřeň. Byla jsem přesvědčená o tom, že tohle je ten muž, vedle kterého zestárnu. I proto jsme se vlastně rozhodli zkusit mít rodinu.

Milovala jsem ho, a stále miluju, celou svojí bytostí. Tak intenzivní láskou, která se může vyvinout a zesílit jen množstvím společně překonaných problémů. Ničím jiným.

Začátek konce

Začátek nejtěžšího období v mým životě se vlastně spustil s první vlnou Covidu. S úbytkem mých vlastních klientů jsem postupně začínala uvažovat jinak, a nakonec jsem se rozhodla sdílet manželovo nadšení pro založení rodiny. Jenže to nešlo. Necelý rok jsme strávili v naději, že se všechno nakonec podaří, a ve finále jsme se dočkali jednoho zdravého, silného, krásně se vyvíjejícího embrya. Jako nastávajícího otce, kterému by měla být vlastní odpovědnost, se mi podařilo manžela donutit absolvovat lékařská vyšetření, která sám u sebe vždycky zanedbával. Několik měsíců po vyšetřeních bohužel v závěru vedlo k informaci, že musí na okamžitou operaci aorty. Ta se odehrála pár dní před plánovaným zavedením embrya.

Přežili jsme, bude líp

Situace byla velmi vážná, nejen při operaci, ale i při následném probouzení z umělého spánku. Zhruba dva měsíce to vypadalo velmi negativně i co se týká trvalých následků, ale manželův stav se naštěstí výrazně lepšil, týden od týdne. To ovšem znamenalo jeho absenci ve firmě, která se téměř rozsypala i díky bývalým spolupracovníkům. Nicméně v boji o přežití, ke kterému jsme v závěru přidali i boj o přežití firmy, jsme zvítězili.

Nový začátek

Měl se odehrávat zhruba od Vánoc loňského roku. Výsledky vyšetření měl Nuny na jedničku s hvězdičkou, a odborníci nechápali, jak je možné, že se po tak závažných zdravotních komplikacích dal do pořádku, do tak dobré kondice. Pořád ještě chybělo dotáhnout pár věcí ve firmě, vyřešit bydlení, ale před námi se konečně rozprostíral horizont zastabilizované firmy, prodaného domu v původním stavu, nového domku na vesnici a nakonec, i zavedení našeho embrya, které čekalo v mrazáku na reprodukční klinice. Skoro happyend, i když… Pro mne za cenu na nějakou dobu obětovat svou vlastní práci, aktivity, osobní život a obrovské množství energie. Jsem ale ráda, že jsem dokázala dělat to, co pokládám za správné. O čem jiném by mělo být manželství, když ne o lásce a podpoře jeden druhého v dobrém i ve zlém?

Happyend se nekoná

V březnu jsem se rozhodla udělat si konečně dovolenou. Bohužel, pár týdnů na to, kdy byl manžel lehce nachlazený, se přidala i horečka a další hospitalizace. Infekce zlatým stafylokokem MRSA, sepse a ve výsledku masivní krvácení do mozku, dva dny v komatu a smrt. To všechno během jednoho týdne, kdy se mi ze dne na den zhroutil celý svět.

Nejdřív dřina, potom truchlit

V podstatě hned druhý den po smrti manžela jsem byla nucena řešit spoustu dalších problémů a povinností. Ukončit provoz účetní kanceláře, předat klienty a odevzdat jim jejich vlastní, účetní podklady, narychlo a paralelně se postarat o další zdroj příjmů, abych celou situaci ustála i finančně. Vydržela jsem 4 měsíce až do bodu, kdy bylo jasné, že se o sebe dokážu postarat, a že jsem se dokázala s pomocí druhých postarat i o problémy vyplývající ze smrti majitele účetní kanceláře.

Tváří v tvář zjištění, že to nejnutnější je dořešeno a teď už můžu pokračovat životem v sama, jsem se sesypala s rozhodnutím, že nechci žít.

Ani zemřít naštěstí není tak jednoduchý, takže jsem nakonec nastoupila na psychiatrickou kliniku s nadějí, že se dám do pořádku a najdu nový smysl života.

Nový smysl života

Upřímně, moc smyslu mi to pořád nedává. Pořád je to pro mně hrozně těžký, a rozhodně ve mně zůstane hluboká rána až do konce života. Nejen z Nunyho smrti a zmařených, společných plánů, ale i zjištěním, jak se k vám postaví okolí v momentě, kdy vám jde o všechno.

Naštěstí, nic není jen černobílý, takže mám ve výsledku velmi jasně vymezený okruh lidí, pro který stojí za to žít, protože vidím, že i oni žijí pro mně. Nový smysl života je prozatím „jen“ cíl dořešit zbylé povinnosti, převzít dědictví, srovnat mínusové částky a najít si nové místo k žití.

Sečteno, podtrženo, shrnuto i sepsáno. Tím tedy doufám, že i uzavřeno, a že postupně začne zase vycházet slunce. I když bude vždycky těžký, že už nesvítí i na Nuna. Nebo snad svítí, a je mu mnohem blíž než na zemi?

A tobě milej Zlatí,

chci říct, žes mě neskutečně nas*al. V posledních letech pár věcma dozajista, a teď  hlavně tím vším, co za tebe musím řešit. Sama.

Jakkoliv, miluju tě pořád, navěky a navždy, jen by bylo jednodušší, když bych ti mohla osobně naflákat utěrkou. Kéž by ses staral víc o to, co potřebuješ ty sám, než co potřebujou lidi kolem tebe. Kéž bys byl zodpovědnější vůči vlastnímu zdraví, spíš než vůči práci, která musí být hotová. Kéž bys jen dokázal přijmout, že rodinný odkaz je k ničemu a na nic, pokud by tě měl stát zdraví nebo život.

Je mi to všecko nesmírně líto a hrozně mi chybíš, ale budu doufat, že si to spolu ještě jednou vypovíme. Dala jsem ti svých 150% a maximum veškerých sil, ale tys mi za to stál. Díky za všechno to dobrý, čím jsi obohatil můj život. Bylo toho hodně, za co máš (a budeš vždycky mít) mou vděčnost.  

Tvoje Amazonka, Jáňa.

By jsemzenaeu

Autorka blogu, stresový faktor, nositelka pokoje a dredů :) Ráda píšu, debatuji a přemýšlím o věcech kolem sebe.

21 comments

  1. Holka zlatá, já příběh přečetla jednim dechem.
    Jsi silná a skvělá žena. Držím Ti palce, neskutečně! 🍀❤️

  2. Já věřím že najdete cestu. Protože jste otevřená a vnímavá NUNY Vám pošle někoho koho si zaslouží. ! Držím Vám palce. A už neutikejte za NuNym…vše má svůj význam, ať chcete nebo ne. To že jste tu zůstala tak má svůj důvod. Držte se. Myslím na Vás Bára

  3. Dobrý večer Jani, snad nevadí oslovení křestním jménem, když se neznáme. I když já mám už přes rok pocit, že Vás znám. Nepamatuji si, kde jsem narazila na Vaše příspěvky, ale už se staly součástí mého života. Prožívala jsem Vaši radost a teď i smutek.
    Na doporučení jsem si teď koupila knihu ,,Moje milá smrti“, je pro mě inspirativní s jiným pohledem na ztrátu milovaných. Třeba ji znáte nebo třeba do ní někdy budete chtít nahlédnout.
    Moc na Vás myslím a přeju vše dobré a na Vaší další cestě životem hodně sluníčka.
    Lada

  4. Přečetla jsem jedním dechem, jako bych proplouvala tím vaším žvotem společně s vámi. Vidím, jak mu chceš fláknout jednu utěrkou, jak se najednou rozesmějete a jedete zase dál. Jak jsou starosti o polovinu menší, když jsou na ně dva. DO chvíle poslední… tam jsem vás opustila, protože jsem už byla zbytečná. Celý život jsem bojovala za svou rodinu, dělala první poslední, strach z toho, že někoho z nich ztratím mě dlouhodobě paralizoval. Nakonec jsem to odnesla já sama…. ALE já to sama se sebou umím, nemám o sebe strach, STRACH o MILOVANOU bytost je jiný, intenzivní a hodně bolestný. Já se o sebe nebála, nebolelo mě nic, věděla jsem, že to zase zvládnu…. dnes si uvědomuji, jaký jsem sobec …. úplně jsem zapomněla na toho svýho Honzu, jeho bolest a strach jsem nevnímala. On je ten typ chlapa, co se se svými pocity nesvěřuje, a když už ho chci donutit, tak musím přitvtdit… třeba i tou utěrkou :D … dnes vím, že je ta bolest oboustranná, ikdyž ten druhý o ní nemluví… Jani a víš jak jsem to poznala? .. Honza přestal pít ALKOHOL, ze dne na den, beze slova přestal a neřekl mi k tomu ani slovo. Jsou to už dva roky, tenkrát jsem onemocněla rakovinou, měla za sebou spoustu operací… aby byl kdykoliv k dispozici, přestal pít i obyčejné pivo…. kupuje si nealko…. kdykoli se ho zeptám, mlčí a nic neřekne…. asi to nechce zakřiknout, nevím, ale to je JEHO NEJ, co pro mě udělal a moc si toho vážím…. je to blbost, ale znám ho 43 let, a moc dobře vím, co to pro něho znamená…. nějak jsem se zakecala, ale tím vším jsem ti chtěla říct, jak moc cítím tvoji bolest, jako by byla moje, protože to je můj celoživotní strašák….mám tě moc ráda, ikdyž se neznáme, ale tvá slova hodně napoví, prostě moje krevní skupina <3 <3 <3 .

    1. To je krásný Soni, o tomhle by měl být vztah, v dobrém i ve zlém, v ochotě přinášet oběti. A překonané „zlé“ přináší zase větší společnou blízkost, hloubku.

  5. Jste neuvěřitelně silná žena, ani nevíte jak dáváte nám obyčejným, ostatním naději, že ten život není jen růžový s dokonalým manželem a dokonalými dětmi bez starostí, co vidím na téměř všech fotkách na socialnich sítích. Jakoby jiný život než dokonalý nebyl. Možná sledují nesprávné osoby . Každopádně jsem strašně ráda a vděčná, že jsem na Vás narazila.♥️ Hltám doslova každé Vaše slovo. A kdybyste někdy nááhodou měla cestu do Opavy, strašně ráda Ji Vám ukážu. Přeji hezký nedělní večer. A věřte tomu, že si Vás brzo někdo najde. Takovou babu není možno nechat ladem!!!!😉✌️♥️🍀

  6. Docteno jedním dechem! Jste pro mě velkou inspiraci, hnacím motorem! Dekuji, držte se, bojujte, zijte!

  7. Milá Jani tak tohle mi udělalo asi díru do hlavy jak je to silný. Musím si to přečíst znovu a ještě několikrát. Děkuji za důvěru to vědět. Jitka.

  8. Jste bojovnice, myslím na Vás…
    Posílám hodně moc síly a objetí.. ♥️♥️♥️
    Držte se…

  9. Máte můj obdiv jak vše zvládate. Držím moc pěsti at je brzy lépe. Sama jsem se ocitla v nelehké situaci kdy můj přítel upadl do komatu a jeho rodina se ke me otočila zády. Ve výsledku co v muž prodelal mozkovou příhodou se není schopen o sebe postarat bez mé pomoci se někdy ani neoblekne a nenaji. Přesto jsem se rozhodla vytrvat a postarat se uz kvůli nasim dětem.

  10. Mám Vás moc ráda, úplně hltám Vaše příspěvky, ve virtuálním světě, kde jsou všichni „dokonalí“ je Vaše psaní a příspěvky pohlazení po duši pro nás ostatní. Je dobré vědět, že i někdo má jiné starosti než kde si užít dovolenou, a dát najevo jaký mám SUPER život…já někdy si vážně myslela, že jsem na tom dost špatně, když se starám o starou mámu, a skoro nic jíneho nestíhám…míč Vám děkuji. ..přeji Vám hodně štěstí a hlavně lásky, myslím že to teď potřebujete co nejvíc. A není možné, aby taková SUPERRABA v celém Brně zůstala opuštěná!!!! Moc držím ✊ a těším se na další krásné příspěvky…..♥️

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.