9 nejčastějších mýtů o ADHD u dospělých

9 nejčastějších mýtů o ADHD u dospělých

V pondělí jsem na svých sociálních sítích vypostpvala příspěvek na téma ADHD. Byl trochu zběsilej, pod návalem aktuálních emocí, samozřejmě, celý se mi tam nevešel, kus se někde ztratil (jak příznačné) a tak jsem si říkala, že vrátit se k tématu v klidu a v separátním článku, může být o dost větším přínosem pro všecky. :D

Nechci (a nemám ambice) psát lékařský článek, nebo obecně známé věci o ADHD. Na základě některých komentářů mě ale napadlo, že souhrn mýtů na téma poruchy pozornosti u dospělých, může být velmi objasňujícím poznatkem. Vezmu to podle mýtů, které nejčastěji žiju já sama:

1. Z ADHD člověk (dítě) vyroste

Tak to bohužel. Tohle přesvědčení skutečně dlouho panovalo i v lékařské komunitě a začalo se měnit až v 90. letech s novými výzkumy. Dnes už víme, že jde o neurovývojovou poruchu, která z velké části přetrvává i v dospělosti. Tato porucha spočívá primárně v potížích s regulací pozornosti. Nejde o problém neschopnosti se soustředit, protože ADHD jedinci mají takzvanou schopnost „hyperfokusu“ v případech, kdy je téma baví a zajímá.

2. Hyperaktivita viditelně překypuje energií

Tady máme dva mýty hned v jednom sdělení. Hyperaktivita se totiž u dospělých netýká pohybové neposednosti, ale spíše pocitu neklidu a hyperaktivního toku myšlenek.

Mozek neumí zpomalit, přeskakuje, jede pořád dál, i když už je člověk unavený. Jedna myšlenka spustí dalších deset. V hlavě běží několik „oken“ najednou. Tělo je vyčerpané, ale hlava pořád aktivní. Člověk si chce odpočinout, ale mozek neumí vypnout, přemýšlení není dobrovolné, ale spíš automatické. U člověka s ADHD si všimnete spíše zvýšené únavy a vyčerpání, než viditelného nadbytku energie.

3. Člověk, který se umí soustředit, nemá poruchu pozornosti

Jak jsem zmínila v předešlém odstavci. ADHD jedinci mají schopnost hyperfokusu, tedy schopnost se extrémně intenzivně a dlouho soustředit na jednu věc, pokud je téma baví nebo ho pokládají za důležité. Osobně se zvládnu několik hodin soustředit na práci, aniž bych si došla na malou, nebo po několika hodinách zjistím, že mi je zle z hladu a nic jsem nepila. Ve skutečnosti jsem vlastně fyzicky vyčerpaná, ale „hlava jede a hlava vede“ – směrem k dotažení aktuálního úkolu na úkor signálů těla. Nejde tedy o neschopnost se soustředit, ale spíš velké potíže soustředit se na věci, které pokládáme za nezajímavé, nudné, málo stimulační, nebo potíž přepínat pozornost podle potřeby a priorit.

4. Žena s ADHD dokáže dělat dvě stě věcí najednou

Nedokáže. :) Nebo tedy dokáže, ale za nějaký čas shoří jako papír. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jde spíš o přeskakování mezi dvěma sty věcí najednou, běhání od jedné k druhé ve snaze chytit tok myšlenek a doběhnout ho fyzicky v činnostech. Postupně jsem si vypracovala systém běhání od jedničky k pětce, kdy ukusuju od každého úkolu stejnou část, nebo dělám paralelně jedna a tři, versus dva a čtyři a pětku ředím prokrastinací. :D Je ale nutné cíleně si vyhrazovat čas na odpočinek a využívat k tomu techniky, ve kterých se daří „zhasnout“ mozek. Sauna. Studená voda. Masáž. Dechová cvičení. Horká vana. Každému asi funguje něco jiného.

5. Lidi s ADHD nedávají pozor

Mýtus, který jsme si vysvětlili už v bodě 3, při představení pojmu „hyperfokus“.

6. ADHD se vyznačuje bordelářstvím a všudypřítomným chaosem

Může to tak být. Přesto se u mnoha jedinců s poruchou pozornosti naopak objevuje velmi silná fixace na organizovanost, řád a pořádek. Umím kolem sebe vytvořit chaos, ať už svou přítomností, nebo věcmi kolem sebe. Jakkoliv, představa takového chaosu mě natolik děsí, (i protože ještě víc násobí chaos vnitřní) že se jí snažím za každou cenu vyhnout. Každá věc má mít svoje místo. Oblečení, nádobí, věci v policích třídím tak, abych na všecko viděla, nebo měla hned jasno co se v daném prostoru nachází.

Jídlo skládám do dlouhých řad směrem dozadu (okury, kompoty), protože když dám okurky do první řady před kompoty, už si nikdy v životě nevzpomenu, že jsem vůbec kdy nějaký kompoty měla. :) Působí to asi trochu vyhroceně, ale pomáhá mi to neztrácet se v časoprostoru, vypravit se včas na schůzku a tak dále a tak dál. Zlatý klíče od auta na svym místě, rozumíme si. :D

7. Porucha pozornosti je ve své podstatě lenost a nedostatek sebedisciplíny

Asi nejrozšířenější mýtus, nebo možná přesněji „forma zlehčování existence ADHD“. Člověk s poruchou pozornosti ví moc dobře, co je třeba udělat, jak to udělat, ale chybí mu „startér“. Mezi myšlenkou a akcí jakoby chyběla spojka, která uvede věci do chodu. Některé věci (přiznávám, zpravidla ty, které nesnáším nebo nevyhledávám) vyžadují extrémní míru sebepřemlouvání, soustředění a snahu se nějak pohnout. Zvenku to může působit jako lenost. Ve skutečnosti jde často o přetížení, zahlcení nebo paralýzu mozku.

8. ADHD je jen další módní záležitost

Ano, dnes se o ADHD mluví mnohem víc než dřív. Ale to neznamená, že najednou vzniklo. Znamená to spíš, že se o něm konečně začalo mluvit i u dospělých a hlavně u žen.

Spousta žen byla celý život: „moc citlivá, chaotická, líná, přehnaná, nebo chytrá, ale s promrhaným potenciálem“. Až později zjistily, že možná celý život nebojovaly se špatnou povahou, ale s neurodivergentním mozkem, který prostě funguje trochu jinak.

9. ADHD si klidně diagnostikuješ sama

Najdeš se v pár bodech a je to! Nebo ne? :) Jistěže ne. S diagnózou na základě testů přichází psychiatr, klinický psycholog, specialista na ADHD nebo (u dětí) neurolog. U dětí se diagnostikuje nejčastěji na prvním stupni školní docházky, u dospělých většinou až po zkušenosti s vyhořením nebo vyčerpáním.

Máte nějaké zkušenosti s ADHD, ať už vám diagnostikovaným, nebo s lidmi ve vaší blízkosti? Podělte se o svou zkušenost nebo pohled na všc v komentářích.