Rodičovská výhoda
V čem to mají bonusoví rodiče náročnější a co je z mého pohledu rodičovská výhoda? Znamená vztah s rodičem automatické rodičovství i pro mne? Dá se do podpobné role postupně vplouvat, nebo nezbývá než překonat šok a učit se v běhu?
Základem jsou vždycky dva
Je skvělý potkat chlapa, se kterým vám všecko funguje, umíte se domluvit, máte podobný hodnoty, milujete se, a to do takový míry a hloubky, že si řeknete, že zvládnete společnou péči o děti.
Uvážíte jejich počet, vlastní síly, sladíte představy a dáte si jedno děcko. Nastavujete nové rutiny, zvyky, ve kterých jste spokojení, zvládáte to obstojně a tak si dáte druhý a tak dál…
Anebo taky ne, a je to o vás dvou či třech.
To všechno je více méně ještě jednoduchý v tom smyslu, že se do všeho pouštíte pozvolna, postupně, a průběžně komunikujete a nastavujete soužití ku spokojenosti všech. Společně věci promýšlíte a závazky děláte jeden po druhým. V tom je obrovská, rodičovská výhoda – a přesto se to celý občas sesype a každý volí vlastní cestu.
V klidu a pozvolna už to pak nejde
Jako macecha nebo otčím ale čelíte úplně jinýmu průběhu. Přidáte se k rozlomené rodině (často jako jiná, rozlomená rodina) a dopadne na vás veškerá tíha předpokladu o budování celistvosti. Děti (nebo další děti k těm vlastním) máte jako bonus. Prásk! Bez přípravy. :))
Ale věděl/a jsi to od začátku přeci, že má děti! Takže normálka a funguj.
Nojo, ale na jakým začátku? Jako na tom, kdy jste si dali dvě kafe? Když jsi ještě nevěděl/a ani to, jestli váš vztah obstojí v prvních měsících minimálně za vás dva? Na tom začátku, kdy máte před sebou dlouhou cestu poznávání se, zjišťování společných hodnot a toho, zda byste kdy vůbec mohli fungovat jako stabilní pár, natož jako rodina?
No ne, není to samozřejmě tak jednoduchý a v jistým smyslu jste v nevýhodě. Poznávat se musíte v běhu. V běhu, který vám hned sice úplně nevyhovuje, ale který musíte absolvovat pokud chcete zjistit, zda vám ten chlap/ženská vůbec za to všecko stojí, a jestli máte šanci ten běh nějak časem vybalancovat. Ale vybalancovat jak?
Představa versus realita
Přiznávám, na začátku jsem měla představu, že se přidávám k něčemu, co už funguje i beze mne, takže se do toho můžu zkoušet v klidu (a s odstupem) nořit. (Haháááá!!) Jenže pak zjistíte, že způsob jakým to funguje vám úplně nesedí, (což logicky ani nemůže, protože vy jste toho doposud nebyli účastni) a taky že slovo DĚTI se se slovy V KLIDU NOŘIT absolutně neslučují. Prostě na vás rovnou naskáčou jak blechy a vyřízeno. :))
Žádný těhotenství. Žádná předporodní příprava. Žádný 1 + 1 a tak dál, ale rovnou všecko, hned a najednou. Takže prosím vás, nějaký že „vědělas to“ a tak dál.. S tím na mě vůbec nechoďte! Jako ty blechy jsou moc fajn, (když zrovna nemaj svou chvilku) a přínáší do života taky spoustu hezkého. Ale pokud nechcete být jen pasivní pozorovatel (a ono to vlastně úplně ani nejde) bude to prostě masakr. :)
Masakr a linecký
Je masakr říct a nastavit si, co který z vás v tomhle šrumci vlastně zvládne a co očekává že zvládne ten druhej. Jestli vzájemné závazky a povinnosti necháte splynout, nebo je budete dělit nějakým poměrem sil a schopností. Nebo jestli měřítko nebudou síly a schopnosti, ale reálně kdo víc povinností přináší, ten se logicky víc stará. Říkám sice logicky, ale ono to v reálu žádnou logiku nemá. A tohle všecko je masakr řešit v běhu, za dvojnásobného počtu dětí dvou slepovaných rodin, kdy v podstatě zároveň budujete vlastní vztah žena versus muž. :)
Ale víte co, budou Vánoce a já myslim, že třeba takový Linecký, slepovaný marmeládou, je výborná záležitost. ;) Tak se držte a jestli máte zkušenosti s bonusovým rodičovstvím, hoďte svou historku do éteru, ráda kouknu co se děje jinde! :)
