Inspirativní, Všechny články

100+1 proč: Proč jsou některý lidi šťastnější, než „ty druhý“?

100+1 proč: Proč jsou některý lidi šťastnější, než „ty druhý“?

Proč jsou některý lidi šťastnější, než „ty druhý“?

Některý lidi, zdaj se mi šťastnější. Jiný lidi, zdaj se mi dosti v p*deli. Ti se pak koukaj se na ty první skrz prsty. Dívat se skrz prsty má jedno zvláštní specifikum. Dlaň zakrývá obličej, aby nebylo vidět závist. Fuj.

Určitě jsem už někdy někomu něco záviděla a mám k té emoci odpor. Je to hnusný, jedovatý a řekla bych, že závist je stejně dobrovolná, jako cítit se chudákem, ve smyslu oběti. Člověk se může obětí stát. Jednou, dvakrát… párkrát za život. Na nějaký časový úsek, který trvá jen tak dlouho, než prohlédne. Protože každá oběť která prohlédne, už obětí není a buď se začne bránit, nebo uteče. Ale člověk nemůže obětí být. Několik let. Nebo celý život. Leda že by si to sám přál, věřil tomu, že je chudák a udělal si z toho životní styl. Takovej lajfstajl kterej nechceš. :D  

Takovej pořádnej „chudák“ je vlastně ověnčen benefity!

On si člověk pomyslí, kdo by chtěl dobrovolně být politováníhodným. Ale ono to „chudácký“ řemeslo taky něco nese! Pozornost druhých, lítost, snahu pomoci… Ale echtovního chudáka poznáte tak, že mu to všecko je k ničemu. On ve skutečnosti pomoc nechce. To by se totiž musel rozhodnout už chudákem nebýt. A to vyžaduje něco se sebou začít dělat. A to je samozřejmě, děsně pracný, žejo. :P

Stejně tak je to se závistí

Ke které má chudák nejblíž. Protože samozřejmě, když vidí život těch druhých (vlastně prvních), kteří ho mají pevně v rukou, berou si z něj maximum a umí si jej užít, hryže ho závist. Závist, vztek a otázky:

„Jakto, že oni se mají tak dobře? Jakto, že se mají líp? PROČ?“ 

Proč? No protože to tak chtějí! A protože se umí mít dobře i v situaci, ve které by chudák už skučel u něčích dveří. Nebo do něčího telefonu. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma totiž často nebývají životní podmínky. Všichni zažíváme rozchody a pády, dobré i zlé. Ale ne všichni máme pocit, že naše bebíčko je to největší na celém světě a že druzí jsou povinni nám jej foukat.  A když nefoukají, chudáci jsou schopni se ještě urazit.

Rozdíl mezi šťastným a ubohým člověkem není v tom, že šťastný neprožívá neštěstí a neudělá se mu bebí. Rozdíl je v jejich reakci a přístupu.  Šťastný si pobrečí, klidně si to nechá pofoukat, pak se sebere a jde dál. Ten méně (až vůbec) šťastný si to bebe nejprve přidá do pytle starších bolestí, následně jej použije jako argument že „Vidíš? Já ale JSEM chudák!“ a pak jej v pravidelných intervalech vytahuje spolu s ostatními bolestmi ven, kde je staví na odiv (nebo oplak :D ) a čeká, že obsah jeho pomyslného pytle budou všichni oplakávat s ním.

Nedej bože, aby mu řekli, že mají i svoje starosti. Svoje bolesti.

Ono se ani nemusí koukat hned na extrém – a tedy případ výše popsaný. Jsou i „normální“ lidi, co maj pocit, že se druzí maj líp.

Ale co to je, mít se líp?

Někdo by řekl, že to je mít spoustu peněz, skvělý auto, dům… Ten kdo má spoustu peněz, skvělé auto a dům by zase řekl, že je to funkční a šťastná rodina. Jiný by chtěl všecko. A tak poměřujeme kdo se má líp jen přes takové brýle, které nám ukazují ideál po kterém sami toužíme. Ale my neznáme skutečnost, ani to co chybí tomu, s kým se měříme. 

Čím víc hledíme na druhé, tím víc nám uniká vlastní šťestí mezi prsty. A tak můžeme říci, že jsou někteří lidi šťastnější, než ti druzí.

Jsou to ti, kteří umí být šťastní právě v takových podmínkách, ve kterých se zrovna nachází. A pokud se nenachází v dobrých podmínkách, dokážou udělat něco proto, aby se změnily. Nedávají si ty nejvyšší cíle, kterých nemohou dosáhnout. A i když třeba sní vysoko, umí si i z cesty udělat cíl a užívat si každodenní, přítomné okamžiky.

Nikdo nežijeme v ideálním světě, ani v ideálních podmínkách. Ale je na nás, jestli se tím budeme trápit, užírat, srovnávat se a budeme chtít „cizí životy“, nebo dokážeme mít radost z toho, co máme a případně mířit výš a být ti šťastnější. ;) 

By jsemzenaeu

Autorka blogu, stresový faktor, nositelka pokoje a dredů :) Ráda píšu, debatuji a přemýšlím o věcech kolem sebe.