5 fází truchlení podle vlastní zkušenosti

5 fází truchlení podle vlastní zkušenosti

Když vám zemře někdo, s kým jste trávili roky den i noc, žili jeden pro druhýho, vybudovali kus společné historie a pokládali pevný základ i pro budoucnost... 

Když vidíte tělo vašeho muže, vaší lásky, které leží na nemocniční postelí bez života a vy odcházíte domů s jeho oblečením a botami, je to jako výbuch. Výbuch, který jakoby i vaši duši vykopnul z vlastního těla a všechno se stává nepochopitelným. 

Nechci se k těm stavům vracet, ale mám potřebu si zpřehlednit jednotlivý fáze. Jen tak. Z bezpečí už relativně poklidnějších dní, kdy snad konečně začínám být se vším smířená, znovu opatrně šťastná a vděčná, že jsem všecko nějak ustála. 

O fázích truchlení jsem jsem už před několika měsíci psala článek, tentokrát to ale pojímám velmi osobně, respektive jak jsem jednotlivé časové úseky prožila já. Fáze truchlení prožívá  samozřejmě každý jinak, ale třeba zrovna někomu z vás pomůže právě můj způsob, lépe se v sobě zorientovat.  

Fáze 1: Tohle se mi jenom zdá

“Není to pravda. Nevěřím tomu. Tohle se mi musí jenom zdát.” 

První čtyři měsíce jsem jela na autopilota, a šok i ochromující bolest se snažila ze sebe nějak vydřít prací různého typu. Té práce i starostí bylo objektivně dost, takže jsem se vlastně i systematicky přepínala a těžko říct, jestli bylo jiné volby. Měla jsem potřebu neustále s někým být, chodit s přáteli ven, nesnesla jsem být sama a nic nedělat. Chtěla jsem všechno měnit a pálit mosty i minulost. 

- Doba trvání cca 4 měsíce.

Fáze 2: Život skončil

“Tohle nechci. Tohle nezvládnu. Tohle je konec.”

Fáze, ve který mi definitivně došlo, co se vlastně stalo, že není a nebude žádný probuzení z hororu. Prudký náraz, emoční chaos, nástup skutečného truchlení, záchvatů zoufalství a pokládání si otázek. Snaha najít vysvětlení, viníka, střídání pocitů vzteku, žalu a  pochybností o všem kolem sebe. 

- Doba trvání 3 měsíce 

Fáze 3: Za zkoušku to stojí

“Možná to skutečně jde přežít. Možná se to za čas spraví.” 

Truchlení na plnej plyn. Žal, snaha nějak dál fungovat v životě a konečně si dopřát víc prostoru prožít si všechno, co cítím, ale z čeho mě jímá hrůza. Emoce na horský dráze. Jednou vztek, jindy lítost, někdy všechno najednou, ale občas už i ten pocit naděje, že zase bude dobře. Zatímco ve fázi 1 a 2 jsem měla potřebu se obklopovat lidmi, ve fázi 3 a 4 jsem měla tendenci se lidem naopak vyhýbat. 

Doba trvání 4 měsíce 

Fáze 4: Vyhlížím světlo na konci tunelu

“Jednou to musí skončit.” 

Další čtyři měsíce, ve kterých jsem vesměs prožívala podobné věci jako ve fázi předešlé, ale už jsem se snažila vyhlížet konec všeho. Léto určitě přispělo k lepší náladě a občas už na mne padnul i paprsek optimismu. Po roce jsem měla opětovnou menší krizi, ale pak se to pozvolna začalo lepšit. 

- Doba trvání 4 měsíce

Fáze 5: Bude dobře. Už teď je líp.

Pozvolna se uklidňují emoce i myšlenky, nacházím řadu odpovědí na své vnitřní otázky, zároveň jsem schopna přijmout i fakt, že některé věci nikdy nepochopím a jiné holt jsou takové, jaké jsou.  Vzdávám se všech pocitů křivdy, odkládám vztek a pomalu objevuju nový směr v životě, novou motivaci do života i nové vlastní já. Vlastně není úplně nové. Je to znovu to moje já, jen v některých věcech jiné. 

- Doba trvání 2 měsíce - doposud

Je to celkem povzbudivý, takhle se ohlédnout. Ušla jsem kus náročné cesty a cítím se mnohem silnější. Znovu si formuji představu života, který bych chtěla žít, znovu se cítím být sama sebou, tak, jak jsem se znala z dřívějška.

A proto chci uklidnit i tebe.

Někdy je život těžký k nesnesení a člověk má chuť všechno vzdát. Ale za každou nocí přijde zase den. Tak až ti bude nejhůř, vzpomeň si na tohle pravidlo a zkus ještě pár měsíců vydržet. Čas skutečně dělá zázračnou práci, v životech nás všech.

Samozřejmě, všechny dny rozhodně stále nejsou růžové a zejména advent a vánoce ve mně spuští lehkou tíseň. Ale v tuto chvíli už je moje přesvědčení o vítězství nezlomné.

Sdílet na Facebooku

Sledovat

Pin