Dítě školou povinné, aneb ČSSR domov můj
Joojoo. I my s Božkou jsme patřily do skupinky retro školáků, který už dnes můžeme potkat maximálně v seriálu Vyprávěj. Naštěstí nás ten socialismus nestihl až tolik zdeformovat, ale dobrý čtyři, socialistický, školní roky, jsme určitě zažily. Vyměňovaly jsme si nálepky šmoulů, žvejkaly Pedro, naši kouřili Sparty a vedle školní tabule na nás ze zdi shlížel Gustav Husák.
Tak jsme si s tím prvním zářím nějak vzpomněly, na roky kdy jsme byly školou povinné. Třeba na...
Modrý trenky
"Bože to byl hnus. Neznám snad nikoho kdo ty trenky nosil rád." Povzdechne Božka. "Hm.., to jo..." hlesnu a vzpomenu si jak jsem si dřela stehna při šplhu na laně. Božena to ovšem měla všechno horší. Patřila k těm tlustým dětem, co se na lano akorát tak pověsily a pak z něj spadly jak přezrálý hrušky. Jako jo, nemám co říkat, já se dostala v největší křeči maximálně do půlky. Sportovně jsme tedy nebyly nadaná ani jedna.
A navíc ty strašidelný trenky. "Ty ti jsou ještě dobrý!" mávla nad cvičebním úborem máti rukou a Božena pak celý rok trávila v elastických, modrých trenýrkách, jejichž gumičky se jí potupně zakusovaly do stehen. Břicho bylo, pravda, taky poněkud v nerovnováze s koncem trenek. Trošku napřed. Ale aspoň něco na nás bylo pokrokový.
Množiny
Jabka, hrušky, švestky a logický uvažování. To zas nebylo tak špatný, na jednu stranu. Jednomu bylo hned od první třídy jasný, že jabka a hrušky se prostě nedaj míchat a když už, tak tvoří množinu.
Rozskřípaný pera
"Ty hele Božka, jak dlouho jsi neslyšela v běžném hovoru použitý slovo rozskřípaný?" ptám se. "No víš že naposledy možná fakt s tím perem?" směje se Božena a já si přesně vzpomínám, že ona měla to zelený, bombičkový. Já jsem měla černý, "nacucávací" a všichni ve škole jsme měli permanentně modrý prsty. To jeden chtěl sundat chlup z hrotu pera - a už byl modrej. Nebo si naplnit pero - a jakbysmet. Nebo jste trochu přitračili na pero a PLK! Bylo modrý všecko. :D
Pijáky
Pijáky, joooo pijáky! Růžový i bílý a společně s plnicím perem, dávaly smysl. Kaňka už je vlastně slovo taky patřící do historie.
Braňák a plynový masky
"Chachááá.." smějeme se obě a vzpomíname na mundúr, který by z nás dneska udělal hvězdu každý steam-punk-techno párty. :)) Mluvím o branném cvičení, samozřejmě a o plynových maskách. Na ruce i nohy pěkně igelity s gumičkou a jupíí běhat po louce. Teda myslim, že kdyby přišla opravdu válka, ten obleček nás ochrání maximálně před kyselým deštěm.
"No legrační to je, ale člověk neví, jestli z toho smíchu nezačne až brečet", uzavře debatu Božena. "Jsem ráda, že moje děti už takový debilní absurdity dělat nemusej. Čááu." A odchází. Nakupovat pomůcky dětem do školy. Ergonomické psací potřeby, nic skřípavýho, samozřejmě. :)) A cvičební úbory, kterými už děti dokonce mohou i vyjadřovat vlastní individualitu. ;)
