Děti. Mít, či nemít? To je oč tu běží.

Děti. Mít, či nemít? To je oč tu běží.

Nová doba, nová generace, nové trendy. Jedním z nich je větší míra zvažování zda mít, či nemít děti. Je to tak správně? Nebo je rodičovství nepsanou povinností vůči starším generacím, státu a ekonomice?

Nemít děti není sobectví

Řekla bych, že k hlavním mýtům o rodičovství patří názor, že nemít děti je vlastně sobecké. „Myslí jen na sebe a na své pohodlí, ta mladá generace! Chce si jen užívat, nevázat se a nést nulovou odpovědnost!“ Skutečně?

Možná. Možná jen výjimečně. A možná se za rozhodnutím nemít děti, nebo je nemít prozatím, skrývá mnohem větší zralost a zodpovědnost, než jsme ochotni si připustit.

Nechci, aby moje dítě zažívalo to, co já

„Neměl/a jsem tolik hraček, nebyly peníze. Neměl/a jsem dostatečnou míru pozornosti, rodiče neměli čas. Nelíbilo se mi, jakým stylem u nás probíhala výchova. Bál/a jsem se selhat, zklamat, nezažil/a jsem podpůrné prostředí.“ To je jen pár namátkou vybraných úvah generace lidí, ve které se začal řešit pojem sebeláska, klást vyšší důraz na duševní hygienu a péči nejen o fyzické, ale i psychické zdraví. Generace, která často musí sama dohánět všechno, co jejich rodiče zanedbali. Máme právo jí zazlívat, hodnotit nebo neschvalovat nízkou porodnost?

Sobectví nebo zodpovědnost?

Zralost a zodpovědnost je úvaha, jestli jsem schopen být dobrým rodičem. Zda mám finanční, zdravotní a sociální kapacitu dát to nejlepší svému dítěti. Jestli mám kapacitu dát to jednomu, nebo více dětem. A tuhle úvahu vnímám jako naprosto správnou. Cílí na štěstí dětí, nikoliv na moje vlastní. Pokud si tedy kdokoliv pokládá tuto otázku a na základě upřímnosti sám/sama k sobě vyhodnotí, že mít děti není dobrý nápad, pak je to naprosto v pořádku a naprosto správně.

Ten správný čas mít děti

Existuje nějaký správný čas, kdy vědomě a zodpovědně založit rodinu a mít děti? Myslím si, že jo. Za mě je to primárně o stabilním a zralém vztahu. Osobně jsem si vždycky pokládala otázky typu:

• Mám vztah, který není založený na emocích, ale trvalé stabilitě?
• Umím si představit společně zestárnout?
• Máme společné hodnoty, jsme schopni jednotné výchovy?
• Shodneme se na tom, co je správné a co je nepřípustné jak v životě, tak ve výchově?
• Máme za sebou úspěšně překonané, těžší období?
• Je náš vztah dostatečně pevný na to, aby unesl další zátěž?
• Je náš vztah dostatečně pevný na to, aby šel na pár let stranou ve prospěch dětí?
• Jsme dostatečně zajištěni ekonomicky?

Co se rodičovství týká, já patřím k těm přezodpovědným. To je také důvod, proč sama děti nemám. Podobnou stabilitu a jistotu v rozhodování jsem totiž zažila jen jednou v životě, a to až ve svých 38 letech. Bohužel v době snahy o početí jsme začali zjišťovat a řešit zdravotní problémy, kvůli kterým manžel těsně před umělým oplodněním zemřel.

Risk je zisk?

Jak to uzavřít… Risk je zisk? Asi trvám na tom, že jak pro koho. Zisk pro mě nemusí nutně znamenat zisk pro děti, a asi bych nechtěla, aby moje batole procházelo prvními roky života společně s mým truchlením. Všechno je jak má být.

Risk je někdy zisk a někdy se velmi vyplatí. Jindy ovšem znamená rozvedené rodiny, nepřítomného otce, vyrůstání dětí v ne příliš ideálních podmínkách, dohadech, střídavé péče a podobně. Když ten risk nevyjde, už vždycky to bude jenom těžší, s větším počtem dotčených – včetně dětí.

Přesto to není tragédie

K životu patří i nedokonalost. Selhání. Omyly. Nikdo nám nezaručí, že stabilní podmínky máme navěky. To je nakonec i svět, na který své děti musíme připravit. Šťastně rozvedený rodič je stále víc, než nešťastný ve vztahu. Dvě funkční rodiny nastřídačku jsou víc, než jedna nefunkční permanentně, víkendový táta je lepší, než žádný… a tak dále. Věci jsou tak, jak jsou, a musí nám stačit, že děláme své maximum pro ideály.

Suma sumárum

Ve světle všeho zmíněného nebudu nikomu zazlívat, že se rozhodl děti nemít, nebo že je měl v pozdějším věku. Bezdětná žena není menší ženou. Bezdětný muž není menším mužem. Starší rodiče mohou být ti nejlepší rodiče.

Ale nezodpovědnost, ta mě asi bude vždycky štvát.