Jak se smířit s věkem?
Ahoj holky! :) Dnešní článek bude tak trochu EMO (tivní) ;) Už i na facebooku nám zazněla. TA strašidelná otázka: "Jak se smířit s věkem?". Ruku na srdce, která z nás na to nikdy nepomyslela? Ať už ve třiceti, čtyřiceti, padesáti.. ani v osmdesáti nepřestáváme být ženou. Sledujeme se v zrcadle se sebekritickými otázkami typu "Nejsem moc tlustá?", nebo nevypadám nějak "staře?"..
Vzhledem k tomu, že mám před sebou tento týden své sedmé kulatiny (bádejte ;)) tak jsem samozřejmě přemýšlela i já. O životě, o věku, o kráse a hodnotách, které by mi dokázaly napovědět, jak s věkem nebojovat, ale žít ho na maximum tak, jak je. A věcí mne napadla spousta. Než se pustím do rozboru, rozdělila bych věk na dvě části. Subjektivní a objektivní. :) Podle toho se s ním budeme smiřovat. :)))
Objektivní věk
Objektivní věk prozrazuje naše datum narození. Je to cifra, která neustále roste a nikdo s tím nic neudělá. A víme dobře, že s tím, co nelze ovlivnit se nelze ani trápit. Tedy lze, ale trápení ničemu nepomůže, leda nám přípíše nějakou tu vrásku navíc, a to je přeci nežádoucí. :)) Každopádně, i objektivní věk se dá svým způsobem změnit. Protože věk je kromě čísla i soubor znalostí, dovedností, vystupování, nebo přemýšlení o sobě sama, ve vztahu k mládí.
Subjektivní věk
Je to, jak se cítíme ať už ve vztahu k mladším, nebo starším. U mně to značně kolísá podle míry únavy. :D Ale myslím, že čím spokojenější je člověk se svým objektivním věkem, tím pozitivněji žije i ten subjektivní. No a teď už pár tipů jak na to!
1. Neztrácejme zájem o okolí
Život je stále v pohybu. A ten je starý, kdo se hýbat přestane. Člověk se často cítí starý v konfrontaci s pokrokem. Příklad: Zatímco za našeho mládí jsme nevěděly co to je mobilní telefon, dnes se děti téměř rodí s mobilem u ucha a nabíječkou místo pupeční šňůry. Ihned po narození vnímají život jako "bádání" a začnou tím, kam se ta šňůra strká. :) Objevování, učení se, rozšiřování si obzorů trvá až do prvního porodu. Pak máme ale z nějakého důvodu vnitřní pocit, že všecko, co se dalo "zažít poprvé" už máme za sebou. Začneme se stavět do pozice "těch co vědí" a posuzují svoje vědomosti s vědomostmi mladších generací. Proč??
2. Udržme si postoj objevitele
V každém věku přeci můžeme rozjet úplně nový koníček, debatovat s puberťáky jaká sociální síť frčí nejvíc, sledovat youtubery a nebo se jedním z nich stát. Obsah našich videí asi bude trochu jiný.. ale každá generace má své průkopníky. Ne? :) Člověk se od mládí začne oddělovat úplně sám, svými vlastními postoji. Že není čas na hlouposti? Možná. K dospělosti patří i zodpovědnost. Ale když nechceme stárnout, tak si určitě dokážeme uspořádat priority. ;)
3. Berme věci tak, jak jsou
S genetikou nenaděláš nic. Stejně jako s datem v občance. Nemá smysl si na něco hrát, ani se něčím takovým trápit. To, co nezměníme, je potřeba nechat být. Akceptovat to jako fakt a neřešit. Rada nad zlato, že? Chápu, že to asi není tak jednoduché jak se to řekne.. ale to dáme ;)
4. Buďme "openminded"
Nebo také "buďme nekonvenčního myšlení". Pestré barvy že se hodí k mladším generacím? No a co, pokud se nám líbí. Co si o nás druzí řeknou? Co na tom sejde. Kritizovat menšiny protože "jsou jiné"? Nikdy. I my jsme přeci jeden velký kus originálu, a těch je málo! :)
5. Čím více let, tím více péče.
Pravda je, že žena by o sebe měla pečovat a dbát. Co se ztratí na dvacetileté, ve čtyřiceti už bodá do očí. Za úkol máme brousit svůj osobní styl oblékání, sahat po věcech které nám lichotí, nebo zdůrazní naše přednosti. Pravidelně navštěvovat kosmetičku. Zajímat se o kosmetiku a módu, i kdybych měla odebírat jen jeden časopis měsíčně, nebo odebírat blogový obsah. Nastavte si "informovanost".
6. Stárněme stylově
Protože čím vyšší věk, tím více času (a náskoku oproti mladším) si svůj styl najít a být v něm hvězdou. I seniorka může budit obdiv a pozitivní pozornost! Však mrkněte na fotky.
Fotozdroj: internet
A co vy, máte nějaké tipy "jak se smířit s věkem", kterými byste obohatily můj článek? Napište mi je do komentářů!
J.
V prvním odstavci mě hned rozesmálo konstatování: Už i na facebooku nám zazněla TA strašidelná otázka..
Proboha, proč je pro spoustu lidí v dnešní době důležité, co zazní na FB?
Já jsem až do třicítky uvažovala podobně, nedovedla jsem si představit, že bych se o sebe nestarala, co se týče kosmetiky, kupovala jsem módní časopisy.. Pak přišli děti.. A to je v životě každé ženy mezi období, kdy nemá čas na nic, kromě dětí.. :-) neznám přítelkyni, která by mi nevyprávěla, jak ráno vstala, začala kojit, přebalovat, zase kojit.. atd. A ranní hygyienu včetně čištění zubů, česání a oblékání zvládla až odpoledne, kdy se vrátil manžel domů. Nedávno jsem šla na skleničku s přítelkyní, která řešila, že nemá ani pořádné boty, protože s kočárkem je nejsnazší brázdit naše chodníky jen ve sportovním.. o tom že nemá co na sebe už ani nepíšu – s prvním dítětem ještě občas odnosíte něco ze svých modelů před těhotenstvím, pak čas utíká, s druhým dítětem už novou módu neřešíte – není kdy. Co se týče zájmu o okolí, je to podobné.. takže v podstatě se o sebe začínám starat až zase nyní, kdy jsou děti odrostlejší a je víc času (na ty kosmetické salóny tedy ne.. přeci jen každý den objíždíme s dětmi kroužky, děláme úkoly, pak nákup a večeře a v osm jsem ráda, že usínám u televize). A ten uplynulý čas je na Vás znát.. To už kosmetické přípravky nevyřeší. Ale nelituju, s dětmi se čas vůbec nevnímá, ale pro mě je to to největší štěstí, které mě dělá ženou. I za tu daň, kdy jsem celé noci nespala a ráno chodila jako mátoha, od které se očekává, že bude fungovat dál :-D
Naopak teď si užívám, to o čem píšeš Jani – díky dětem znám všechny youtubery (přiznám, že na spoustu z nich se i občas podívám), chodím zase občas s přáteli na kafčo.. je víc času cestovat. S manželem na sebe máme více času. Takže nyní už mám zase čas.. jen ta chuť už tolik není.. :-D
Díky za koment Leni. Pravdu máš v tom, že život má svou dynamiku a v období „malých dětí“ si člověk sotva stihne umýt vlasy. :) Na druhou stranu znám i matky, které to z nějakého (pro mně nepochopitelného) důvodu dávají, včetně kosmetiky a make-upu. Asi to bude všecko i o nějaké vyváženosti. :)
Tak přeju hodně zdaru a chuti do života (i do krásy).
Super článek :) Já si troufám říci, že ty matky co to stíhají lehce „prdí“ na ty děti.. Upravené kámošky mají většinou děti s tabletem.. Já si ted stíhám holit i nohy :D Ale brzo si při třetím těhu na ně nedosáhnu :D
Anet, gratuluju! :) díky za komentář!
Jinak moc hezký blog, Jani :-)
Děkujuu! :)