Inspirativní, Tipy, Všechny články, Ze života

Jak být šťastnější: #5 Nesrovnávej svůj život s druhými

Jak být šťastnější: #5 Nesrovnávej svůj život s druhými

Jak být šťastnější: #5 Nesrovnávej svůj život s druhými

Mám takovou novou teorii, a to že nesrovnávat se s druhými, nebo neporovnávat svůj život s životem druhých, je pro nás tím obtížnější, čím více „časosběrných dat“ máme k dispozici. Jo, zas mám na mysli věk. Když to prostě řeknu jednodušším způsobem, tak čím jsme starší, tím víc toho máme za sebou a tím víc reálných faktů, zážitků, zkušeností a všeho ostatního, co jsme byli schopni nashromáždit, máme k porovnávání.

V nižším věku jsme řešili, kdo má lepší oblečení, telefon, rodiče… :))) A samozřejmě, i tohle porovnávání umí položit „parádní“ základ pro trauma. (Pro zbytečné trauma, nutno podotknout). Z některých věcí člověk vyroste a tak by i šlo propadnout falešné iluzi, že čím je člověk zralejší a starší, tím méně se potřebuje srovnávat. No… a jo. Ale jen v určitých věcech.

Mimino, nebo adidasky?

Už asi vážně nemáme potřebu řešit to, že si Božena z kapesnýho koupila nový adidasky, zatímco my chodíme pořád v těch samejch, sešmajdanejch (a levnějších) pumách z loňska. Srovnávání ale nabírá jiných a záludnějších rozměrů. Točí se méně kolem konkrétních produktů a „materialismu“  jako takového, a zasekává se na životních milnících. Hloubka bolesti, kterou to ve výsledku přináší, se ale určitě nedá srovnávat s lítostí nad starejma keckama. Když přijde na to, že všechny kámošky už maj mimino, zatímco vy souložíte jak o život (a už z toho nemáte ani radost, ani nic jinýho), hysterčíte s umělým oplodněním (a zápasíte s myšlenkou, že snad místo do období těhotenství přejdete rovnou do přechodu), je těžký se nesrovnávat. A je těžký se rozplývat nad ratolestmi všech okolo a sama žádné nemít.

reklama

To mimino se hodí jako skvělej ilustrační příklad, ale mám na mysli i řadu jiných, životních milníků. Některé definuje příroda sama, jiné nám diktuje společnost, ale většinu z nich si pro sebe „pleteme“ sami. Pojí se s věkem, s konkrétním rokem, s našimi původními představami o životě… A střet s realitou prostě nemusí zrovna ladit. :))

Řekla bych, že o tomhle je vlastně krize středního věku. O pocitu, co všechno jsme měli mít už dávno 3x za sebou, co jsme už měli aspoň jednou zvládnout a co ještě zvládnout a stihnout chceme.

Jsme to my samotní, kdo na sebe klade řadu různých požadavků a možná to není úplně přesně „srovnávání se s druhými“. Nicméně, kdybychom žili na pustém ostrově, 90% těchto potřeb by pro nás ztratilo význam jen proto, že nás nikdo nevidí. Nebo že my nemáme potřebu dívat se na někoho druhého.

Většinu všech těch věcí, samozřejmě všichni dobře víme. Ale je důležité si je často opakovat a připomínat. Protože hluk života má tendenci je z nás vytřásat a snaží se nás přesvědčit o opaku. Nicméně, ty jsi svobodná. Což v sedmi bodech může vypadat třeba takto:

7 zákonů svobody

  1. Nejsi horší, než muž. Nejsi ani lepší. Jsi odlišná. A odlišné není možné srovnávat.
  2. Nejsi stará. Ne pro toho, kdo je ještě starší. A nikdy jsi nebyla mladá. Pro všechny, co byli mladší než ty.
  3. Nemusíš mít děti jen proto, že vlastníš reprodukční orgány. Nebudeš ani menší, ani horší ženou, pokud děti mít nebudeš.
  4. Nepotřebuješ ke štěstí to, co mají druzí, tehdy, kdy to mají druzí. Každý z nás potřebuje něco jiného, v jiném čase.
  5. V životě není třeba ani nic významného stihnout, ani nic významného zažít.  Všednost je někdy víc než extremismus a i málo je víc, než nic.
  6. Není všecko zlato, co se třpytí. Nejsou všichni takoví, jak se zdají a všichni nemají všecko, co se tváří mít.
  7. Kvalita života není ani v počtu let, ani v intenzitě zážitků. Život je prostor v kruhu, ne úsek na přímce.

Třeba tak. V sedmi bodech. Tak na to holky myslete. ;) A já to zkusim taky.

A otázka závěrem: Je něco, co tě v dnešním článku oslovilo? Pokud ano, ráda si to přečtu v komentářích.

 

By jsemzenaeu

Autorka blogu, stresový faktor, nositelka pokoje a dredů :) Ráda píšu, debatuji a přemýšlím o věcech kolem sebe.