Co všechno s člověkem vlastně dělají Vánoce? Co když jsou Vánoce spíš trauma? Dozvíte se v dnešním článku, na téma
Adventní zamyšlení: Když jsou Vánoce spíš trauma.
Výkon, množství, pohoda na povel
Jednou z věcí, která na člověka tlačí během adventu, je mylná představa Vánoc. Jako i během roku, společnost je zaměřená primárně na výkon, množství, a ve finále i na splnění všeobecného očekávání, což má být v tomto případě vánoční pohoda závěrem shonu. Jenže Vánoce trvají pouhé 2 dny.
Co všechno jsme ochotni kvůli dvěma dnům v roce udělat? Proč by měl velký úlid probíhat zrovna v prosinci? Proč nestačí tři talířky s cukrovím? Je skutečně nutné, aby se dal smažený kapr jíst rovnou z podlahy? Proč nestačí každému jeden dárek pod stromkem?
Všechno je o prioritách. V tomto případě především o prioritě nenechat Vánocemi strhat, ani k sedření, ani k předstírání idylky ve zlatavé záři svíček.
Vánoce jsou o lidech. Lidé jsou o pocitech. Pocity můžou být o reálné pohodě
Smysl Vánoc vidím v tradici zdobení, kouzlu světýlek, atmosféře, která může zpříjemnit tmavé zimní večery. Setkávání se s lidmi, možnosti potěšit se společně stráveným časem, dárkem... Jako mnoho věcí v životě, Vánoce a období adventu má člověku sloužit, nikoliv ho zotročit. Zaměřit se na vděk za všechno, co máme, využít čas k přerovnání životních hodnot a možná i přehodnotit cíle, které se s Novým rokem nabízejí. Vánoce jsou především o lidech, a ve výsledku vypadají pouze tak, jako lidé samotní během celého roku, a ještě mají schopnost to umocnit. A to je dobrá i špatná zpráva.
Když jsou Vánoce spíš trauma
Zářivé období adventu a Vánoc, (ještě umocněno našimi ideály, jak by toto období mělo vypadat) jsou pro řadu lidí spíš trauma. Proč? Protože i letošní Vánoce prožije řada lidí
- právě propuštěných z práce,
- právě se dozvědivších, že jejich blízká osoba leží ve vážném stavu v nemocnici,
- právě čelící ztátě dítěte,
- právě pohřbívajících svého životního partnera,
- právě absolvujících chemoterapii a doufajících v zázrak,
- již dlouho úplně osamocených,
- již dlouho vážně nemocných,
- již dlouho snažících se žít normální život.
Těžké životní období se zdá o Vánocích ještě těžší, ztráty a bolesti ještě hlubší, a pro mnoho lidí jsou aktuální dny spíše o utrpení. Jsou-li tedy Vánoce o lidech, měli bychom myslet spíše na ně a zejména na výše zmíněné, aby bylo poslelství adventu a lidskosti naplněno.
Vánoce nejsou o gradující pohodě a nadbytku pro nás samotné, ale o přispění k pohodě a dostatku těm, kterým se nedostává.
Do konce adventu zbývají ještě dva články, nad kterými můžeme společně uvažovat, a mezi svátky se také dozvíte novinky, které pro vás chystám od Nového roku. Kdo chcete zůstat v bližším kontaktu všechno se dozvědět mezi prvními, nezapomeňte mi na sebe nechat mailový kontakt. :)
Mívala jsem až 14 druhů cukroví…
Mívala jsem naleštěno od podlahy ke stropu…
Mívala jsem navařeno pro celý regiment…
Mívala jsem nazdobeno ve všech oknech, na dveřích, u dveří….
Mívala jsem pocit, že to všechno je málo…
Dnes sním o tom, že se všichni z rodiny setkáme u jednoho velkého tácku s cukrovím, chlebícky, oříšky a popcornem…
Dnes sním o tom, že budeme všichni zdraví….
Dnes sním o tom, jak se spolu zasmějeme…
Dnes sním o tom, že nebudeme řešit politiku, válku, ale kam půjdeme na procházku….
Každý má nějakou bolest, někdo menší, někdo větší….
Věnujme se sobě, buďme si blíž, zapomeňme na sváry a špatné zkušenosti…
Otevřme srdce a nechme prostor pro odpuštění a lásku….
Pokojný advent🌹