Buď vším, čím chceš být. Jen ne někým druhým.
Jestli jsem kdy chtěla kohokoli k čemukoli inspirovat, pak určitě (a jedině) k tomu být sám sebou. K tomu hledat sebe sama, tu schopnost v sobě rozvíjet a upevňovat a i když střílím tipy napravo nalevo, slovo TIP je pro mne označením čehokoli, co slouží jako nápad - nikoliv jako jediný směr. Stejně tak to ovšem je se slovem "inspirace".
Když nad tím tak přemýšlím, slova inspirace, tip a motivace patří k mým oblíbeným. Už několik let i na blogu. :) Slovo TIP úplně poprvé zaznělo v titulku článku v březnu 2016, v textu ještě o rok dříve. Podobně je to se slovem inspirace. :) Když se tak koukám na ty "výpisky" ve kterých zazněly, připadá mi to legrační. :)
Jo. Ušla jsem kus cesty. Zatímco hlavní obsah a 3 klíčová slova byla jasná od začátku, forma se ještě hodně pilovala, hledala a usazovala. A vlastně se tak děje pořád.
To je totiž ta cesta, kterou by měl každej hledat sám, nezávisle na tom, odkud čerpá inspiraci. (A teď už samozřejmě, nemluvíme jen o blogování.) Je totiž obrovský rozdíl mezi inspirací a přejímáním, opakováním a napodobováním. Opakují a napodobují děti, aby se od dospělých naučily rutinní věci nutné pro život. Ovšem dospělí motivují, inspirují a vedou. Rozšiřují obzory. V případě, že by začali napodobovat, stanou se směšnými a vlastně zbytečnými.
Buď vším, čím chceš být
Věřím tomu, že člověk může být čímkoli na světě a žít jakýkoli život chce. Vše záleží jen na něm samotném, na jeho prioritách a na tom, co je ochoten pro ně udělat. Můžeš být vším, čím chceš být. I já mám sama pro sebe několik met, kterých by se mi hrozně líbilo dosáhnout. Náš vnitřní svět samozřejmě formuje konfrontace se světem vnějším a se světy druhých. Jsou věci, které mě na některých lidech fascinují. (O těch vám možná napíšu něco v dalším článku :)) Ovšem nikdy v životě jsem nepotkala člověka, po kterém bych se chtěla opakovat, nebo kterého bych chtěla napodobovat. A jakkoli se to zdá nepochopitelné, i takoví lidé existují.
Jo. Jednu dobu mne podobné chování fakt rozčilovalo. Ale pak jsem si uvědomila, že "hledím na děti". :) S hrdinnou tváří napodobují "dospělé", neskutečně pyšní sami na sebe a na vlastní výkon, který jim zjevně funguje. A proč by ne, když už je prověřen někým druhým. Krapet u toho změní výraz tváře a možná dokonce i věří tomu, že to sami vymysleli. A tenhle pohled na věc, mne ve finále napňuje lítostí. Lítostí a soucitem s těmi, kteří nemají na víc, než žít život druhých.
Originalita neexistuje
I tenhle pohled je svým způsobem fakt. Před nějakou dobou jsem potkala svého profesora fotografie ze střední. Prej už ho moc nebaví fotit. Už všechno vyfotil, a to co nevyfotil už stokrát vyfotili stovky lidí před ním. Jo, i to je samozřejmě pravda. Nikdo z nás není natolik výjimečným, aby nebyl někdo ještě výjimečnější. 99% z nás pravděpodobně nepřinese světu větší objev, než ty, které už byly dávno objeveny. Vlastně i to, co ještě objeveno nebylo už stejně dávno existuje, neomezeno tím, kdy si toho všimneme. Jsme malí. Ale přesto jsou někteří z nás velikáni, všichni můžeme být osobnostmi a nebo těmi, co něco umí. A nebo neumí a čumí... a pak se zkouší opakovat.
Buď vším, čím chceš být. Ale nejvíc je, když zůstaneš sám sebou. 
Neskutecna pravda. Jen bych rekla, ze se nekteri boji byt samy sebou… Nevim zda proto, ze je ostatni odsoudi, ze si neveri a nebo proste maji jen strach… Krasny clanek
Díky za koment Marcel. Souhlasím s tebou. Někteří se bojí, jiní jsou tak „zajetí“ v tom, co jim vtloukli do hlavi druzí, že to ani neumí a nebo o tom dokonce ani neví, že postrádají vlastní osobnost. Ale na druhou stranu, stále je spousta lidí, kteří umí zářit individualitou :)
YEP! Moje řeč <3
Každá žena nebo muž může být čím chce i sám sebou ale mám pocit že většina lidí žen i mužů se bojí být sebou nechce udělat špatný dojem a další věci když je člověk sám a o samotě tak se chová jak chce ale ve společnosti se lidi většinou přetvářejí jako že jsou někdo jiný, lepší. Já se začala sama sebou chovat až v tu chvíli co jsem poznala svého manžela už jsem neměla žádné zábrany a za to jsem moc ráda.
Skvělý :) Tak to má manžel obří zásluhy! :) Je to fajn, někdo se k podobné věci neodváží do konce života.
Napodobujeme svoje rodiče aspoň v něčem😉
Pravda. I když, to myslím není napodobování, ale spíš cosi, co se stane částí nás- Holt geny. :)
Já mám pocit, že jen přežívám
Tak to doporučuji nepřežívat, ale začít žít! ;) Je spousta věcí, který se nedaj ovlivnit. Některý okolnosti, nebo druzí. Ale pořád ještě je hafo věcí, který jsou v naší vlastní režii a změnit jdou. Přístup. Pohled. Priority. Člověk se může rozhodnout žít tak jak chce, a jak mu to dělá radost. A pokud to nedělá, nebo se o to alespoň usilovně nesnaží, není moc šancí na změnu. Ta je vždycky jen z naší vlastní iniciativy.
Souhlasím, měli bychom všichni být sami sebou, ale je to těžké.. V dnešní době Ti všichni říkají, co máš nosit, jak to nosit, co jíst, jak mluvit a co říkat.. Ale pokud si člověk udělá v hlavě jasno, jde to. 🙂 🙏🏻