Inspirativní: Ženy, co příliš milují své muže

Výbornej titulek. Myslím, že by klidně mohl uvádět nějakou parádní, severskou detektivku. Jako Muži, co nenávidí ženy a tak. :) Ten titulek prostě jaksi "mému ucho lahodí", takže tam je, i když je potřeba ho uvést na pravou míru:

Příliš milovat

Milovat někoho příliš, je myslim nesmysl. :)) Buď miluju, nebo ne. Člověk zpravidla ví, jak to má. A láska, ta už jde prožívat různě. Někdo ji prožívá víc, někdo míň, stejně jako ji každý jinak dáváme najevo. Ale příliš milovat, podle mýho soudu, nejde.

Každopádně tahle fráze existuje a je relativně často používaná. Mylně, jako míra intenzity lásky, spíše jako intenzita všeho co je člověk schopen tolerovat. Nedává vám to víc smyslu? Když slyšíte, nebo pronesete výrok "ta ho má až moc ráda", to, co skutečně říkáte, je: "ta mu teda hodně toleruje". A jsme rázem jinde. Člověk může milovat až k nebi. Přesto na sobě nemusí nutně nechat, jak se říká, štípat dříví.

Ženy a tolerance

Jestli má slovo žena nějaká další synonyma, jedním z nich musí být tolerance. Ženy tolerují spíše, než muži. Ženy tolerují více, než muži. Ženská má nějak přirozeně větší schopnost tolerovat a snášet, než chlap. A je to tak fajn. Tolerantní ženská se doma vždycky hodí. :)) Jenže tam, kde se většinou zmiňuje fráze "ta ho až moc miluje", je většinou opravdu něčeho moc. A je to právě moc toho dříví, které už na sobě dotyčná nechala naštípat.

"Odpustila jsem mu nevěru. Odpustila jsem mu i tu druhou. Nevadí mi, že doma vlastně s ničím nepomůže a ještě se o něj mám starat."

Nepoznáváte v tom výroku nějakou ze svých známých? Nebo dokonce sebe? A teď mi řekněte, když se podíváte na muže té ženy... Dá se říct, že si jí váží a její lásku opětuje stejnou měrou?

Tipuju že ne. Na základě toho co vidím kolem sebe, jsem dospěla k názoru, že čím více je odpouštěno a tolerováno, tím více se zvyšuje i práh tolerance vůči prohřeškům. Chybovat je lidské, odpouštět je nutné, ale nechat si dokola ubližovat, nebo se nechat vykořisťovat, nebo i "jen" nechat se pasovat na "vzduch", servis a uklízečku s nulovým vděkem, je masochismus. Někde by měla být hranice. Není samozřejmě (jako všecko) stejná pro všechny, ale každá bychom ji měly znát a neměly bychom se bát, ji hájit.

Jsem vlastně obyčejná

Další výrok. Upřímný. Cenný. "Nikam ven chodit nepotřebuju, miluju přírodu a zvířata, na co se budu malovat a na něco si hrát". Řekla by Božena. Jo, rozumim tomu. Nejradši bych chodila v teplákách, nesnáším odličování - takže ideálně bych se vůbec nemalovala. Jenže takhle ten život fakt neběží ženy, bohužel. Při vší úctě k mužům... i pokud vás budou milovat sebevíc, vždycky si rádi nechají lichotit od té upravené, vkusně nalíčené, voňavé... a tak dál.

Úcta začíná u sebe sama

Nejprve si musím vážit sama sebe. Sama sebe musím pokládat za krásnou. Sama v sobě musím najít jistotu a přesvědčení, že si zasloužím to nejlepší. A když ne to nejlepší, tak minimálně to dobré, co potřebuji ke štěstí. Mít se ráda se projevuje i tak, že o sebe umím pečovat. Nelíčí se buď ženy extrémně krásné a sebevědomé, nebo ženy, které mají pocit, že je to stejně nezachrání. A právě tenhle postoj (ne ty šminky, samozřejmě) z nich dělá "něco míň". Ony samy, to ze sebe dělají. A takové pak těžko mohou usilovat, aby je svět a muži, viděli jinak.

Nejsou ženy, co přiliš milují. Jsou ženy, co příliš tolerují, na úkor vlastního štěstí, pocitů, nebo dokonce zdraví.

Dneska bych to viděla na jednoduchý, ale velmi jasný závěr...

Milá ženo,
jsi krásná taková, jaká jsi. Nicméně tvoje krása si zaslouží i další péči!
Zasloužíš si respekt a úctu. Nicméně ty sama se musíš respektovat jako první.
Nemusíš si nechat všechno líbit. Jen ty zodpovídáš za své vlastní štěstí.

Tak si to zapamatuj. :) ;)