Jak být šťastnější: Dělej méně věcí ze soucitu

Dělej méně věcí ze soucitu

Nevím, jak moc byste to do mně tipli, ale jsem celkem cíťa. Nesnáším zprávy o uřezaných klech nosorožců, týraných šťěnátkách, když vidím, že někdo někomu ubližuje, cloumá mnou vztek a stává se ze mně Xena bojovnice :)) Dokážu být hodně empatická, chápavá a tyto vlastnosti vnímám jednoznačně jako vlastnosti pozitivní.

Nicméně, jako snad skoro všechno v životě a jako každá mince, i empatie má dvě strany. Není všechno zlato, co se třpytí, a není všechno pomoc, co vychází ze soucitu. I soucit by měl jít ruku v ruce s rozumem, neměl by mít destruktivní dopad na náš vlastní život a z dlouhodobého hlediska by neměl mít destruktivní dopad ani na život toho, komu pomáháme.

Pomáhám ti nikdy nevyrůst!

Je to jako bychom učili naše vlastní dítě chodit. Můžeme s ním mít soucit, když stále dokola padá na zadek. Můžeme být empatičtí, když brečí a chce „na ruku“, protože sám ty dva metry neumí odťapkat. Ale soucítit, nosit, podávat a sloužit dítěti vždycky a ve všem, znamená pomáhat mu nikdy nevyrůst, nikdy se nepostavit na vlastní nohy a nikdy neuběhnout svou první pětistovku.

Zrovna tento příklad nám asi přijde všem komický a jsme si jisti, že takto bychom se nikdy nechovali. Ale v čem je rozdíl, když dokola půjčujeme peníze lidem, kteří je nevrací? Když dokola posloucháme ty samé, stejné stížnosti  od více méně stejných lidí, ač víme, že s tím oni sami stejně nic neudělají, a příště je budeme poslouchat zase? A tak dále a tak dál…

Soucit a empatie má několik rovin

Ta jedna odpovídá formě opičí lásky a „pomáhá“ nikdy nevyrůst. Druhá může domněle pomáhat druhým, ale jelikož má destruktivní dopad na náš vlastní život, nejde o pomoc ani štědrost, ale o dobrovolné zneužívání, ke kterému se poskytujeme. Pokud po nás někdo dokola vyžaduje pomoc a odmítá se naučit pomoct si sám, pak je to manipulace. Proč mám hladovému denně kupovat tři ryby, když mi sám řekne, že ho rybaření nebaví a učit se to nechce?

No a třetí rovina vlastně ani nepomáhá, ale rovná se nějaké formě ústupku nebo reakci ze soucitu, který je ve výsledku k ničemu. Proč zvát na oslavu narozenin někoho, koho vlastně ani nemáme rádi, kdo nám pokaždé řekne, jak ta oslava stála za h*vno, ale pokaždé tam chce být? Protože nám ho je líto?

Méně věcí ze soucitu

Dělej méně věcí ze soucitu a budeš šťastnější. To neznamená být sobecký, zavrhnout empatii i pomoc druhým. To znamená nedělat věci, které nemají smysl, nebo ve skutečnosti nepomáhají.

Soucit nesoucit, nebudu dokola půjčovat peníze někomu, kdo jimi mrhá. Nebudu zvát na oslavy nikoho, koho tam mít nechci. Nebudu obětovat hodiny poslouchání problémů kohokoli, kdo je nechce řešit a nebudu nosit ryby někomu, kdo nejeví nejmenší snahu si alespoň poslechnout verzi, jak by to šlo udělat, aby si tu rybu příště obstaral sám.

A vy?

jsemzenaeu

Autorka blogu, stresový faktor, nositelka pokoje a dredů :) Ráda píšu, debatuji a přemýšlím o věcech kolem sebe.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *