Menu Zavřeno

Důvod, aby mne miloval…

Má důvod, aby mne miloval?

Dnešní článek bude o lásce. A bude to na vaše vlastní přání. :) Nojo! Jasně, že můžete mít přání a psát mi o nich! :) To dnešní přání (a jeho splnění) vzešlo od Míši, která je děsně pozornou čtenářkou. V proudu pravidelných příspěvků našla jeden, ve kterém ji upoutala krátká fráze mezi řádky.  „Důvod, aby mne miloval.“ Mne samotnou její pozorné čtení upoutalo natolik, že jsem se rozhodla na její dotaz odpovědět celým článkem. :)

Jaké jsou důvody, aby mne miloval?

Myslíte si, že existuje bezpodmínečná láska? Že máte právo na to, aby vás někdo miloval takové, jaké jste? Že se někde objeví, rozpálí do běla vášní sebe i vás a zahrne vás láskou a štěstím až na věky? – Já ne. :) 

Bezpodmínečná láska neexistuje. Bezpodmínečná láska je výzva pro nás samotné, je to snaha, ale není to nic, co se dá jen tak přirozeně rozdávat. Nejblíže bezpodmínečnosti je láska mateřská. Jen matky (nebo rodiče) dokáží milovat až tolik, že dokáží trpět, snášet a klidně i položit život za své děti, které budou milovat i kdyby byly na úspěšné kriminální dráze. Ale samozřejmě, milující děti se milují mnohem snáz :))

Bez diskusí – co se našich ratolestí týká, sneseme hodně a milujeme téměř bez podmínek, ale nějaké podmínky budou vždy. Všichni si určitě pamatujem slavnou rodičovskou větu: „Dokud bydlíš pod mou střechou…“, která v sobě určitě nese hodně omezení! :)))  Ne snad, že by nás rodiče přestali mít rádi. Ale pokud bychom tyto pravidla konstantně porušovali, zneužívali, nechali plavat respekt, vděk i snahu spolupracovat, dostaneme náš vzájemný vztah do problémů a přísun bezpodmínečné lásky si tak značně komplikujeme a komplikujeme druhým i jejich schopnost nám ji dávat.

Co chci říct…

 

Pokud jde o děti, může to být komplikované. Ale pokud jde o vzah mezi mužem a ženou, od trvalých komplikací dává každej ruce pryč. 

 

Láska bez podmínek

Jsem ochotná připustit, že bezpodmínečná láska existuje i mezi dospělými, ale pouze z bezpečné vzdálenosti. :)  Nikdo z nás si přece nenechá dokola ubližovat, lhát či podobně, aby ve vztahu zůstával z lásky. Tohle už totiž není láska k druhému, ale spíš neschopnost milovat sebe sama. Nemyslíte? Nejprve je nutné dostat se do bezpečné vzdálenosti od predátora. No a pak, možná, ho snad i můžu z bezpečné vzdálenosti milovat, aniž bych si nechala zasahovat do života. Přesto přese všechno… Jsem přesvědčená o tom, že každá láska jednou přejde, pokud je utiskována, je jí ubližováno a dokonce (a to se nás všech týká nejvíc) i pokud je přehlížena nebo si jí nikdo neváží. Láska končí v místě, kde začíná nesnesitelná bolest. Musí. Pokud chce člověk sám přežít.

A pokud by se snad rozhodl raději nežít, než přestat milovat, je dobré podívat se na „objekt“ své lásky. Dobře si jej prohlédnout a položit si otázku, zda má smysl pokládat život za kohokoli, kdo je pro mne zdrojem nesnesitelné bolesti a nečiní mu potíže ani to, že mě týrá, ani to, že bych zmizela ze světa. Jak říkám, tohle pro mne není láska – ale nedostatek sebelásky.

Důvod, aby mne miloval

A proto je láska především důvod, aby mne druhý miloval. Pokud dokážu denně dát jeden malý důvod, aby mne miloval, může se zase on denně snažit milovat mne i s mými nedostatky. A naopak. Tohle je láska v praxi. Tohle je vztah.

Každý vztah je hlavně o vůli a chuti poznávat toho druhého. Objevovat, co  mu dělá radost, co se mu líbí… Co v něm vzbuzuje pocity štěstí a radosti. A každý trvalý a spokojený vztah je i o každodenním umění a snaze dávat malé radosti. Malé důvody, aby vás miloval. Pro někoho jsou důležité vyžehlené košile. Pro někoho významně naservírovanej, oblíbenej bůček s knedlíkem. :)) Pro někoho je to vytrvalé opakování slov „mám tě rád“. Někdo miluje pocit, že se má každý večer kam a ke komu vracet. Každý jsme trochu jiný a dobrodružství je i v tom, tuto různorodost objevovat. :)

Dávat druhým důvod k lásce je tím snazší, čím víc jsme charakterově „kompatibilní. :) A samozřejmě (a bohužel), čas s charaktery dělá různé změny, takže někdy i sebevětší snaha končí rozchodem.

Každopádně, všecko jde, když se chce. Když jsou v tom chtění dva a umí si denně, vzájemně dát jeden malý, důvod k lásce. :)

No a zamyšlení závěrem… Kdybyste dnes zmizeli ze života svých blízkých, co po vás zbyde? Prázdnota… nebo prostor? ;)

Pusu! 💋 Jáňa

Posted in Inspirativní, Ze života

Mohlo by tě zajímat:

2 Comments

  1. Mariana ARI Drobná

    Článek jsem přečetla celý (překvapivě) a musím říct, že má rozhodně něco do sebe. Je hodně k zamyšlení se každého jednotlivého čtenáře nad spoustou věcí… Osobně jsem se zamyslela hlavně nad tím, co dávám druhým já a co dostávám…

    • jsemzenaeu

      Mariano, děkuju ta krásný komentář. Jsem poctěna že vám článek stál celý za přečtení, lidi všeobecně čtou míň a míň… Takže – děkuju! A ať toho v životě dostáváte co nejvíc, a daří se vám i rozumně oplácet. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *