Short post: Hypotéza o tom, jak se rodí zlí lidé
Zlí nebo nešťastní?
Ti nejzlejší lidé, jsou zpravidla nejvíc nešťastní. Nebo spíš nešťastní byli. Mockrát. Tolikrát, až se rozhodli nebýt nešťastní, ale být zlí.
Možná se tak rozhodli už před lety. Možná už v dětství. Možná zažili tolik neštěstí a cítili se tak slabí tváří v tvář životu, až se rozhodli slabými nebýt, nebýt těmi, komu je ubližováno, ale těmi kdo ubližují a tak se stát (ve vlastních očích) silnými.
Zlo je nakažlivé
Jsou teda lidi zlí a myslí si, jak na všechno vyzráli a je jim fajn. No a někdy jsou v tom přesvědčení tak sugestivní, že o tom přesvědčí i okolí. Ale není to tak. Nejsou ani šťastní, ani silní, jsou jen skrčenými bytostmi, které uvěřily v deformovanou realitu. Vzpomeňte si na to, až někoho takového potkáte. Nesnažte se s ním soucítit víc, než sami se sebou a raději mu nedávejte nekonečné množství šancí. Totiž čím déle je člověk zlý, tím hůř se mění. Taková změna se rovná spíš zázraku a ty se často nedějou. Navíc, zlo je nakažlivé. Proto je dobrý se zlýmu člověku vyhnout. Protože vedle zlého člověka se nakonec staneš buď trpící obětí, nebo dalším zlým člověkem.
Vždycky je to volba
A nebo taky ne. Pochopíš, kde se rodí zlo a vybereš si tu těžší cestu. Tu pro skutečně silný. Tu, díky které se silným staneš. Tu, na které na sebe necháš dopadnout všechny rány a nebudeš jim uhýbat, ale budeš jim čelit. Čelit ale neznamená oplácet. To je právě ta cesta zlých a slabých. Čelit, znamená umět padnout na dno (chceš-li "na kolena") prožít naplno všechno, co se s tím pojí, vypustit všechny emoce a slzy, ale pak se zvednout, odpustit a jít dál a jinudy se vztyčenou hlavou. A samozřejmě to taky neznamená zlu ustupovat. Za dobro je někdy nutný bojovat. Ale zpravidla úplně jinak než dalším zlem. Máš na to! Můžeš být vítěz . Nebo můžeš být zlý. Vždycky je to tvoje volba. Přidat se ke zlým lidem, nebo na tu druhou stranu.
