Menu Zavřeno

Ze života: Všechno na čem záleží

Ze života ženy: Všechno na čem záleží

Věk a vděk jdou ruku v ruce. :)

Co je všechno, na čem záleží? Nevím, jestli vděk přichází automaticky s věkem a roste paralelně s počtem vrásek.  Nevím jak u druhých, ale já to tak asi mám. Jsem rozhodně mnohem vděčnější za spoustu věcí, který by mi ve dvaceti připadaly malicherný nebo automatický. Umím být šťastnější a spokojenější, i když ne vždycky mám všechno co chci, nebo věci kolem nejsou zrovna ideální. Samozřejmě, v charakternosti (a potažmo i vděčnosti) mám pořád rezervy, ale určitě mi to všechno jde mnohem líp, než v pubertě. Taky to tak máte?

Jenže do dospělosti u mě patří i neustálý konflikt mezi spoustou věcí, která je potřeba udělat, vyřešit, zařídit, vymyslet, popohnat, vyběhat a mezi věcmi, na kterých skutečně záleží. Jo a to je vlastně ten problém. Není nic na čem by nezáleželo. Všechno je důležitý. A přesto člověk musí denně a dokola třídit, protože se všechno stihnout nedá. A jo, tohle je SAKRA těžký.

Na čem záleží? A zase ty priority!

No a když začínáte mít tendenci to třídění priorit šidit, (ve smyslu, že se ZASE snažíte stihnout ideálně všechno, prakticky alespoň co nejvíc), seběhne se něco, co vás úplně vyhodí ze sedla. Spalničky. Třeba.

Jo, už tři dny horečky stojí za hov*o, člověk musí ležet a skučet a potit se…  A je mu blbě, ale nedá se dělat nic, než do sebe házet paraleny, ležet a čekat. Btw, to mi připomíná článek Co mě naučil uplynulý týden. Psala jsem jej ještě před spalničkama a už v tom momentě jsem se zaobírala trpělivostí. (Kdybych věděla co mě ještě čeká, vůbec se o žádný psaní nesnažim). Trpělivost. Ta věc se mi asi moc nedostává.

No nic, zpátky k těm třem dnům skučení,

který vám už tak přijdou nemožně dlouhý a jakkoli blbě vám je, stejně ještě někde v hloubi, pod tím propoceným pyžamem zvládáte vnímat ty malý, zahryznutý kusadýlka. Máte je zaseknutý někde v zátylku, jako pár bodů sepsaných drobným písmem.

  1. Odpovědět na e-mail, na kterej jsem měla odpovědět už před týdnem, jen jsem se k tomu nedostala.
  2. Max do dvou dní být v kupě a zařídit focení pro zákazníka. Focením to jen začíná, samozřejmě.
  3. Vyrobit dárkový poukaz a zaslat ho paní, která už za něj dávno zaplatila. 
  4. Běžet na poštu, kde už mi u několika zásilek propadá doba držení.
  5. Asi 5 dalších bodů.

A jo, tohle jsou ty úplně nejtopovější priority, který vám tam někde vzadu visí ve formě kusadel, zatím co máte horečku jak prase, vidíte pomalu dvakrát a vypouštíte tolik tekutin kožními póry, že byste mohli zavlažovat sousedův anglickej trávník vlastním tělem. V momentech, kdy se vám udělá líp se vám obratem udělá zase špatně, protože si JENOM vzpomenete, že co den, to nové „dneska jsem měla“ nebo „dneska jsem chtěla“, počítáte hodiny které vám na konci měsíce budou chybět na fakturách a dál i v celkovém rozpočtu a řeknete si „kašlu na to“, protože nemáte sílu to řešit.

Každopádně, i kdybych měla chcípnout, musím vyrobit dárkový poukaz. Mám vlastní živnost. A paní, která za něco zaplatila NEMŮŽE čekat tejden, než se proberu z komatu a vůbec jí budu schopna dát vědět co se děje. No a to mluvíme jen o jedné paní, že.

Tak. A řekněte si  „SE*U NA TO! JDE SE STONAT, SPÁT A ODPOČÍVAT!“ Nemůžu se přeci jen tak na všechno a na všechny vykašlat??? 

Prostě je to těžký s těma prioritama

A uplynou tři dny horečky a vy se chcete začít radovat, protože i při těžší chřipce je to zpravila maximálně třetí den, kdy vám začne klesat teplota a věci se dávaj do rychtiku. Ale zrovna teď ani prd. Ani čtvrtej den a pátej už si voláte záchranku, protože se vám teplota pořád dere na 40. Nebudu to rozpatlávat, další story znáte ze sociálních sítí. Horečky, nemocnice, kapačky, šestej i sedmej den skoro čtyřicet a vás už napadá,

že byste fakt ještě nechtěli umřít. Proč?

Protože jste zodpovědně nevyrobili poukaz tak, jak jste slíbili? No, nakonec vlastně ani ne. Protože už se nedozvíte, co bylo v balíkách na poště? :D Noo… tak to už by zamrzelo. (LOL) :))) Protože by jste přišli o novou, skvělou zakázku? Protože přijdete o peníze?

Zvláštní. Najednou je to uvažování nějak mnohem jednodušší.

Protože jen chcete dál „ještě dýchat“. Pokračovat ve zkoumání a pozorování světa kolem sebe. Znovu nechat letní slunce, aby se vám opřelo paprskama do tváří. Nacpat se svým olíbeným jídlem. Dát Nunymu pusu. Být na Vánoce s rodinou. Kouknout se na nedělní pohádku. To je všechno, na čem záleží. – Nejen o Vánocích.

A nad podobnejma věcma se určitě budu (zase) zamejšlet, až přijde řada na novoroční předsevzetí.

Jak zvládáte vy třídění životních priorit?

Těším se na komenty! :)

na čem záleží

Posted in Inspirativní, Všehochuť, Ze života

Mohlo by tě zajímat:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *